Ilja Zachoval

Ilja, rodilý pražák, v Praze však nevydržel. Snad proto, že jeho životní vizí nebylo pokojně vyhledat stálé „místo a plat…plat a místo“, odstěhoval se do Šléglova. Zde v klínu Jeseníků našel skvělou manželkou Marii a společně zapustili čtyři kořeny v  podobě čtyř dětí.

Netroufám si odhadnout, co bylo jeho cílem, ale vím jistě, že byl skvělý umělecký kovář, akademický malíř, závodník, konstruktér, bezvadný kamarád a mnoho dalšího. Potřeboval-li někdo při cestách životem najít inspiraci či zajímavou myšlenku, našel ji naprosto jistě na adrese Šléglov 21.

Motocyklový sport byl každodenní součástí života u Zachovalů. Ilja se v osmdesátých letech účastnil oblastních přeborů. Na svém Esu 350, na kovárně laděném, proháněl „smradlavé dvoutakty“, které tehdy již (bohu navzdory) vládly závodním tratím. Zároveň zvedal a držel prapor třídy Klasik. Závodnický kalendář měl nabitý a téměř každý víkend trávil v depu, neděle pak na závodní trati v plné rychlosti.

Ilja byl autorem mnoha zajímavých myšlenek a řadu jich i realizoval. Od vyhnutí se vojny simulovanou hluchotou, přes provoz vodní elektrárny, po konstrukci čtyřválcové ČZ. Tak nějak vždy podobně většinou pozdě večer, při hrnku černého čaje a s vůní tabáku kolem vznikaly tyto smělé nápady. V případě Kolštejnského okruhu tomu nebylo jinak.

Desátý Kolšrejnský okruh v roce 2007 byl posledním, kterého se aktivně účastnil a který organizoval. Od roku 2008 je pořádán jako odkaz Iljy Zachovala a naším přáním je směřovat závody v kontextu Iljových myšlenek. Minimálně „se to musí zkusit“.